Nejčastější chyba, které se v mateřství dopouštíme
Stává se Ti, že se občas propadáš do velké nepohody, ani nevíš jak? Začne to velmi nenápadně. Jako neposednost, šimrání v břiše, nesoustředěnost. Mírné napětí a nervozita.
Než se rozkoukáš, lítáš v emocích, na svět se mračíš, mysl máš temnou a roztěkanou a rozhodí tě i pohozená fusekle?
Nic se ti v tomto rozpoložení nedaří! Já, když jsem nabručená, tak ani na třetí pokus neuvařím kávu, která by se dala pít.
V tomto stavu lehkého přinas.aní, je jen otázka času, kdy něco nebo někdo zažehne mou rozbušku. Jak říká můj manžel, je to jako se procházet se svíčkou v muničním skladu.
A víš co? Kdo mě do tohoto rozpoložení dostal? Muž, který nevynesl smetí? Děti, které zmáčely koupelnu, počasí, které nedělá, co bych chtěla, nebo zprávy v rádiu, které mi na veselosti nepřidaly?
Hm. Hádej znovu.
Ve skutečnosti to byly:
- Mé hranice, které jsem si zapomněla ohlídat.
- Mé potřeby, které jsem x-krát upozadila.
- Má přání, které jsem opět nevyslyšela.
Prozradím Ti něco o sobě.
Věříš, že Ti do života přichází v pravý okamžik vždy právě to, co zrovna potřebuješ (i když se to tak netváří)? Já tomu dlouho nevěřila. Život byl pro mě změť náhod a buď měl člověk štěstí nebo pech. Dnes mi život stále dokola ukazuje, že je to právě naopak.
Před 13 lety mi do života vplul můj úžasný muž. Má nespočet výborných kvalit. Co na něm ale oceňuju nejvíc (a co mě zároveň nejvíc dráždí), je jeho schopnost se za každých okolností dobře postarat především sám o sebe.
Ať se děje, co se děje, vždy ví, co chce, co jeho tělo potřebuje a nedělá v tomto ohledu kompromisy, neuhýbá z principů, ctí své hodnoty, ctí na prvním místě sebe. Přesný protipól typicky ženského „obětování se“.
Dříve, se mi stávalo, že kdykoli jsem ho zmerčila, jak odpočívá na gauči a děti zrovna hladověly po pozornosti nebo bylo doma třeba udělat xyz (což je v podstatě pořád :-)), naskakoval mi pocit nasr.nosti.
Musela jsem:
1) Rychle zařadit zpátečku a připomenout si, proč mě to vytáčí.
Protože já to nedělám dostatečně!
Zanedbávám se, obětuji se pro druhé, nedávám sebe na první místo, melu z posledního a pak se divím, že jsem vyřízená, padám na hubu, mám blbou náladu a mou obětavou snahu stejně nikdo neocení.
2) A zároveň děkovat Bohu, že mám po boku pořádného sebeřízeného chlapa, který se o sebe postará sám.
Má pak dostatek energie pro ostatní!
Já se o něj nemusím strachovat, nemusím ho motivovat, kontrolovat, dělat mu maminku apod. Umí si nastavit hranice a bez sebemenší lítosti je umí obhájit a prosadit.
V tomto se od něj stále učím!
Pokud se obětuji pro druhé, jsem vyšťavená jak citrón a podobně se i tvářím, nikomu tím službu neprokazuji! Nebudu mít energii pro sebe a ve finále ani pro děti.
Mou nejsvatější rodičovskou povinností je postarat se dobře sama o sebe!
Jedině tak mohou vzkvétat mé vztahy, jedině tak mohu vychovávat radostné a sebevědomé děti. Jedině tak mohu pro své děti být dobrým vzorem, hodného následování.
A co Ty? Umíš si správně nastavit hranici tak, abys měla dostatečnou rezervu? Kupř. Když víš, že si večer potřebuješ nutně od dětí odpočinout a nejpozději od 20:30 hodin chceš mít klid, je večerka nastavená na 19:30, abyste to stihly?
- Umíš si v rodinném diáři vymezit a obhájit čas jen a jen sama pro sebe?
- Když Tě někdo o něco poprosí a Ty máš pocit, že bys to se sebezapřením ještě dala, uděláš to?
- Když Ti v něčem není komfortně, nedělej to. Dej na sebe!
- Když ti něco nesedne, ozvi se! Odmítni. Řekni jasně NE.
- Jak říkávala má moudrá (a pro mě kouzelná) babička Gusta: „Ať je naštvaný ten druhý“.
Jakého učitele máš v životě Ty?
Jakou situaci nebo jakou okolnost Ti do cesty postavil vesmír?
Co se máš naučit?
Jsem matka tří úžasných dcer s vášní pro osobní rozvoj. S využitím technik sebepoznání a osobního rozvoje učím rodiče malých dětí i teenagerů, jak si budovat s dětmi vztah plný vzájemné důvěry, jak si rodičovství užívat a navracet do něj tak potřebnou lehkost a harmonii. Více o mně si můžete přečíst v mém příběhu.